Prestižní soutěž Australian Open.
Středně tvrdý povrch, obrovská horka a jediný Grand Slam hraný na jižní polokouli. Takto by nejspíš zněla krátká charakteristika tenisového Australian Open.
Úvodní Grand Slam ročníku, který se pravidelně hraje ve druhé polovině ledna má již více než sto letou historii. Pojďme se tedy podívat, jak dnes již věhlasný turnaj zahajoval svou pouť.
První ročník se odehrál již v roce 1905. Tehdy byla hracím povrchem tráva a turnaj nesl název Australasian Championships. S kosmetickou změnou názvu na Australian Championships, ke které došlo v roce 1927, se na turnaji příliš neměnilo do začátku open éry. K té došlo v roce 1968, právě tehdy totiž došlo k zpřístupnění amatérských a profesionálních turnajů všem tenistům. Právě díky změně pravidel nese tento turnaj název již nikoli Australian Championships, nýbrž Australian Open.
K další zásadní změně došlo o dvacet let později, kdy se turnaj přesunul z travnatých dvorců areálu Kooyong Lawn Tennis Clubu do dnešního dějiště Melbourne Parku. Se změnou místa souvisí i změna povrchu, jelikož od roku 1988 se Australian Open hraje na středně tvrdém povrchu, jenž vystřídal travnaté kurty.
Ačkoliv se Australian Open nachází ve společnosti silných konkurentů v podobě další tří Grand Slamových turnajů, má právě tento turnaj několik prvenství. Například to, že jako jediný z turnajů „velké čtyřky“ má hned tři kurty se zatahovací střechou. Do roku 2009, kdy byla zbudovaná pojízdná střecha ve Wimbledonu, bylo Australian Open navíc jediným Grand Slamem, který nabízel možnost halových zápasů.
Se stoupající prestiží stoupají pochopitelně i odměny tenistům. Na historické maximu se dostalo v letošním ročníku, kdy se dotace turnaje vyhouply na 50 milionů australských dolarů. Dá se navíc předpokládat, že v nejbližších letech bude tento rekord opět překonán. Stoupají tendenci má i návštěvnost. Zatímco v roce 2004 navštívilo turnaj zhruba 520 000 diváků, o dvanáct let později to již bylo 720 000 fanoušků. Je tedy zřejmé, že ani mnohdy neúnosná horka, kterými je australský turnaj proslulý, fanoušky neodradí.
Za nejúspěšnějšího hráče Australian Open je považován Novak Djokovič. Ten na rozpáleném modrém povrchu dokázal vyhrát již šestkrát. Ještě o jedno vítězství více má na kontě Serena Williamsová. Stejně titulů jako Djokovič mají v mužské čtyřhře i dvojčata Bob a Mike Bryanovi. U žen této tabulce jasně vévodí Martina Navrátilová s osmi tituly. Je však třeba podotknout, že do historie se tato tenistka zapsala také tím, že od roku 1982 do roku 1989 dokázala získat sedm titulů v řadě, což se žádné jiné tenistce v otevřené éře nepovedlo.
US Open-americký tenisový svátek
Jedná se o poslední ze čtyř Grand Slamů, který se hraje každý rok na přelomu srpna a září. O tom, jak velký tenisový svátek to je, nejlépe svědčí, že jeho historie se začala psát již v předminulém století.
Historie US Open se začala psát již v roce 1881, kdy na tehdy travnatých dvorcích proběhl první ročník. Postupem času se měnily nejen povrchy, na kterých se hrálo, ale také názvy. Do roku 1968 totiž turnaj nesl označení US National Championships. Podobně jako Australian Open také americký Grand Slam reagoval na změnu pravidel a začátek otevřené éry tenisu změno názvu, a to na US Open, po kterým je znám dodnes.
Až do roku 1974 se US Open odehrával na travnatých dvorcích. Poté však následovala krátká tříletá vsuvka s antukovým povrchem, na který v roce 1978 navázal tvrdý povrch, na němž se tento turnaj momentálně hraje.
Stejně jako ostatní turnaje Velké čtyřky, má i tento několik specifik a zajímavostí. Jako první musíme uvést, že se jedná o jediný turnaj, který se hrál na trávě, antuce a tvrdém povrchu. Z časů nedávných lze zmínit, že v roce 2006 to byl právě americký Grand Slam, který jako první zavedl systém „jestřábího oka“ pro kontrolu dopadu míčků. Dalším atributem, jenž US Open odlišuje od ostatních Grand Slamů, je fakt, že pouze tady se hraje tie break i v rozhodující páté sadě. Není tedy možné, aby zde došlo v tak dlouhé bitvě jako před pár lety ve Wimbledonu, kde Nicolas Mahut a John Isner strávili na kurtu přes deset hodin a výsledek v páté sadě byl 70:68.
Vlastníkem turnaje je Americký tenisový svaz, který je společně s Mezinárodní tenisovou federací jejím spolupořadatel. A nutno podotknout, že jej dotují velmi slušně. V roce 2016 bylo během US Open mezi tenisty rozděleno téměř 47 milionů dolarů. A dá se předpokládat, že růst dotací bude pokračovat i v následujících ročnících.
Od začátku otevřené éry dokázali hned tři tenisté kralovat americkému betonu pětkrát, čímž se zapsali do rekordních tabulek. Byl to Jimmy Connors, Pete Sampras a Roger Federer, který své tituly dokázal vtěstnat do mezidobí od roku 2004 do 2008. Stejně titulů mají i bratři Brayni ve čtyřhře, nejúspěšnější pár US Open od roku 1968. Ženským tabulkám kralují Chris Evertová a Serena Williamsová se šesti tituly. V ženské čtyřhře slavila od začátku open éry nejvíce titulů Martina Navrátilová. Ta se z vítězství radovala hned devětkrát.
Elitní čeští tenisté
Pohled na mužský tenisový žebříček jistě není z pohledu českého fanouška nejlepší. V elitní dvacítce se dlouhodobě drží pouze Tomáš Berdych, zato v ženské části se řadíme k mocnostem, což potvrzují i úspěchy v týmové soutěži Fed Cup.
Momentálně pravděpodobně jediným elitním tenistou, jenž se narodil v naší zemi a dlouhodobě se může řadit ke špičce mužského tenisu je Tomáš Berdych. Rodák z Valašského Meziříčí se nyní nachází na 14. pozici světového žebříčku. Je však třeba říci, že se několik let držel v elitní desítce, kterou opustil až na začátku letošní sezóny, po brzkém vyřazení na Australian Open.
Právě tam Berdych narazil na vracejícího se Rogera Federera už ve třetím kole. I na druhém letošním Grand Slamu se poroučel překvapivě brzy, když podlehl Khachanovi už ve druhém kole. Ačkoliv se tedy Tomáš Berdych dá považovat za elitního tenistu, faktem zůstává, že na Grand Slamech zůstává jeho největším úspěchem finále Wimbledonu v roce 2010. S ohledem na jeho věk, zanedlouho oslaví 32. narozeniny, se dá předpokládat, že se ve špičce ještě nějaký čas udrží, jeho naděje na Grand Slamový titul jsou však již velmi nízké.
Z mužů můžeme dále zmínit Jiřího Veselého, který se dlouhodobě drží v elitní stovce. Tento stále ještě mladý hráč má rozhodně potenciál dostat se ještě výše, ovšem jeho současná forma není nijak blyštivá. Poslední našim hráček v elitní stovce je Adam Pavlásek. I od něj se očekává progres, vždyť v říjnu oslaví teprve 23. narozeniny. Další tenisté, Lukáš Rosol a Radek Štěpánek, z elitní stovky vypadli. U Štěpánka, který se podílel na úspěších v Davis Cupu se to dáno především věkem, Lukáš Rosol, se v posledních měsících velmi trápí a je velmi nejisté, jestli nalezne dřívější formu, se kterou dokázal vyřadit ve Wimbledonu i Rafaela Nadala.
Co se týče žen, vedeme si více než slušně. Kvůli nucené pauze Petry Kvitové, přebrala post nejlepší české tenistky. Ta se nachází na třetím místě v posledním vydání žebříčku, avšak úspěch na antukovém French Open by ji mohl posunout ještě výše. Bezesporu se jedná o naši momentálně nejlepší tenistku.Teprve pětadvacetiletá Plíšková ničí své soupeřky agresivním pojetím hry od základní čáry a dá se předpokládat, pokud nedojde k nějakého zranění, že přední místa žebříčku bude okupovat ještě několik let.
Petra Kvitová se vrátila po nucené pauze a dostala se do druhého kola French Open. Spíše než výsledek bylo však důležité, jak se bude Kvitová cítit. Ačkoliv tedy vypadla poměrně brzy, důležitější je, že si po zápasech nestěžovala na žádné bolesti a může se k tenisu opět naplno vrátit. Dvojnásobná vítězka Wimbledonu má navíc do tenisového důchodu v sedmadvaceti letech stále daleko a fanoušci věří, že se opět dostane do své bývalé formy.
Kromě Kvitové a Karolíny Plíškové se v elitní stovce ženského žebříčku nachází další pět našich tenistek, takže určitě nebude odvážné tvrdit, že se řadíme mezi ženskou tenisovou mocnost. Kromě Barbory Strýcové to jsou ještě Kateřina Siniaková, Lucie Šafářová, Kristýna Plíšková a Markéta Vondrušková. Jedná se navíc ve většině případů o mladé nadějné tenistky, které rozhodně mají potenciál dále stoupat žebříčkem.
Kam kráčí český tenis ?
Zatímco u žen se můžeme pochlubit tím, že v elitní stovce máme hned sedm tenistek, navíc většinu z nich velmi mladých a do budoucna perspektivních, mužský žebříček čítá v první stovce Čechů pouze tři. A zdá se, že do budoucna se situace příliš nezlepší.
Zatímco naši hráči podávali výborné výkony v Davis Cupu, zapomínalo se, co bude dál, až skončí hlavní tahouni Radek Štěpánek a Tomáš Berdych. A ta situace právě nastala. Ačkoliv ani jeden z tenistů s kariérou ještě neskončil, v Davis Cupu se společně už asi nesejdou. Tomáš Berdych se chce zaměřit především na svou kariéru, což mu samozřejmě nelze mít za zlé, udělal toho pro náš tým již mnoho, u Radka Štěpánka zase nelze zastavit čas, a tak už ani tento srdcař nemá formu, jakou míval, vždyť už mu je také osmatřicet let. A nyní se tedy naplno odkrývá mezera, která za těmito hráči vznikla.
V současné době nemá český tenis žádného hráče, který by především Berdycha mohl důstojně zastoupit. Ačkoliv se velmi slibná budoucnost předpovídala Jiřímu Veselému, ten tyto prognózy stále nedokázal naplnit. Lukáš Rosol je dlouhodobě bez formy a rozhodně se také neřadí k mladým hráčům, takže nějaký výraznější výkonnostní růst již také čekat nelze. Bohužel je tedy nutné si přiznat, že po skončení Tomáše Berdycha bude velmi složité hledat jeho nástupce, který by se dlouhodobě dokázal držet ve špičce jako on. Jaký tedy na to vzít lék ? Především se vrátit k poctivé práci s mládeží, i přes vědomí, že tato práce se projeví až za několik let. V současné době totiž prapor českého mužského tenisu drží jediný hráč.
Jestliže je pohled na mužský tenis v naší zemi smutný, u žen je tomu přesně naopak. Naše hráčky se dlouhodobě drží mezi elitou, a to nejen jedna tenistka, nýbrž hned několik. O budoucnost ženského tenisu tedy strach jistě mít nemusíme. Na špici se momentálně drží Karolína Plíšková, po zranění se bude výš probojovávat jistě i Petra Kvitová, v záloze je navíc první dvacítku světového žebříčku uzavírající Barbora Strýcová a mnozí fanoušci věří i v návrat výborné formy Lucie Šafářové. Ani to však není všechno. O tom, že v ženském tenise nás nadále čekají plodné časy svědčí výborný výkon tenistek v posledním duelu Fed Cupu proti USA. Tam totiž odcestovali „náhradnice“ Kateřina Siniaková, Markéta Vondrušková a Kristýna Plíšková a dokázali až do poslední čtyřhry držet nerozhodný stav. Ačkoliv nakonec prohrály s domácími hráčkami, je jasné, že o budoucnost těchto tenistek se nemusíme bát. Vyplácí se totiž tvrdá práce již od nejmladších kategorií a právě touto cestou by se měli vydat i muži. Ženy totiž již ovoce své práce sklízejí.
Jaké bude obsazení letošního Wimbledonu ?
V Paříži se stále ještě hraje druhý Grand Slam letošního ročníku, ale oči mnohých fanoušků už netrpělivě hledí na Londýn, co by dějiště nejslavnějšího tenisového turnaje. I letos se na travnatých dvorcích bude na co dívat.
O kom se v posledních dnech namluvilo v souvislosti s Wimbledonem nejvíc ? Je to Švýcar Roger Federer, který veřejnost překvapil svým rozhodnutí, že kompletně vynechá antukovou část sezóny, aby měl dostatek času na přípravu k travnaté etapě ročníku. A právě toto rozhodnutí rozhodně nepotěšilo francouzské fanoušky, ale ti angličtí jistě jásají. Roger Federer bude po dlouhé pauze plný sil a bude se snažit zaútočit na svůj již osmý triumf na dvorcích All England Clubu.
Další skvělou zprávou pro fanoušky je i příslib účasti Petry Kvitové, která si zraněnou ruku otestovala již na antukovém French Open. Ačkoliv Petra vypadla ve druhém kole, na bolest ruky si nestěžovala a pokud nedojde k nějakým nečekaným komplikacím, její účast na Wimbledonu by měla být téměř jistá.
Naopak téměř jistou neúčast bude mít Šarapovová. Ta prohlásila, že se nebude hlásit o divokou kartu pro wimbledonský turnaj.Tenistka, která se vrací po patnáctiměsíčním trestu za doping, již startovala na divokou kartu na turnajích ve Sttutgartu, Madridu a Římě. Po jejím návratu se však strhla bouře nevole ostatních tenistek. Šarapovová na ní zareagovala právě vzdáním se účasti na Wimbledonu.
Wimbledon se tradičně odehraje na přelomu června a května. Předcházet mu budou přípravné turnaje v Eastbourne, Halle a Stuttgartu. Travnatá část sezóny je ta vůbec nejkratší a skončení Wimbledonu se tenisté již začnou připravovat na závěrečnou, betonovou část ročníku.
